zajmavosti o dracích
Myslíte, že někdy draci existovali? Možná ano. Možná ne, ale v mnoho knihách se o nich vypráví jako o stvořeních zla.
Třeba opravdu existovali?! To se můžeme jen dohadovat.
ŽIVOT DRAKA
Draci mají voštinové kosti, díky nímž jsou lehčí. Také mají dva plicní vaky navíc o objemu 5 kubíků. V nich se při velké aktivitě tvoří vodík, který umožňuje létat. Nejdřív by však v sobě neměli mít nestrávené jídlo, to totiž zhoršuje pohyblivost a zvětší váhu draka.
Draci mají řezáky na trhání masa a stoličky na drcení.
Draci si musí udržet vlastní teritorium, bez něho totiž nemá pravidelnou potravu a nemá možnost se spářit. Při nejdůležitějším boji o získání teritoria zahyne až polovina mladých samců.
Před každým bojem drak spoliká vzácný kámen který mu umožňuje chrlit oheň. Oheň chrlí díky vodíku v plicních vacích a to znamená že při každém vychrlení ztrácí část vodíku a snižuje se jeho pohyblivost. Oheň tvoří pomocí vodíku a metanu, který zapaluje platinou a kyslíkem. Před hrtanem má speciální masivní záklopku, která zabraňuje vstupu vody do plic aby mohl tvořit oheň, zároveň také záklopka chrání hrtan před popálením.
Draci přežily dinosaury i velkou Zemskou zkázou, kdy meteorit o velikosti Mount Everestu narazil na Zemi. Nikdo a nic kromě žraloků, mořských želv, krokodýlů a draků nepřežil. Suchozemští draci ale také zahynuly. Mořští draci přežily díky životu ve vodě. Někteří suchozemští draci se ale pro přežití nastěhovaly do vody, z jejich plicních vaků se staly dýchací měchýře, z ocasu kormidlo a z křídel ploutve. Po nějaké době se mořští draci přesunuli i do mělčin a poté se znovu vydali na souš
Šupiny:
Celé tělo draka pokrývají tuhé lesklé šupiny. Jedinou vyjímkou představuje drak pozemský neboli obyčejný, který na krku a na břichu tento šupinatý pancíř nemá, což je možná důsledek jeho zvyku vyškrabávat si doupě. Tento druh si měkké břicho často chrání krunýřem z drahokamů. Nalačno vyměšovanými, silně lepkavými slinami si na krk a břicho přilepuje drahé kameny, které mají ochranný i ozdobný účel.
Šupiny jsou pětihranné a mají tvar kapky se dvěma dlouhými a dvěma kratšími stranami a kratičkou pátou stranou přisedající ke kůži. Kdykoli se to drakovi zlíbí, může je naježit a podrbat si je. Nezapomeňte, že jde o velmi čistotného tvora, který věnuje velkou péči tomu, aby měl kůži i šupiny vždy čisté a bez poskvrnky.
V normální poloze se šupiny překrývají a díky nepatrné dutince v povrchu do sebe navzájem zapadají a umožňují tak drakům dokonalou volnost pohybu.
Jestliže si dračí šupinu prohlédneme zblízka, všimneme si následujících charakteristických rysů: nejvnitřnější část se skládá z kompaktního vlasového útvaru pevně zakořeněného v epudermu. Na vlasovém folikulu jsou drobné žlázky vyměšující látku, která se pevně zachycuje na kůži.
Tato látka je bohatá na minerály a ty určují tvrdost a barvu dračích šupin. Vnější povrch šupin má rohovitovou, průsvitnou strukturu, která jim dodává typický třpyt.
Draci se na rozdíl od většiny ostatních plazů nemusí svlékat z kůže, jelikož jim šupiny rostou a automaticky se obnovují jako lidské nehty a vlasy. Pokud nejsou nemocní, šupiny neshazují.
Žoldnéři, kteří se nechávali najímat městy a panovníky za účelem zabití draka, obvykle nosili brnění vyrobené z dračích šupin. Tento oděv jim dodával obrovskou prestiž a všem prozrazoval, že jednoho z těchto hrůzostrašných tvorů už zabili. Mimochodem, šupiny na jejich brnění byly velmi malé, což jasně dokazuje, že zabitý drak byl ještě mládě, které sotva dosáhlo puberty, a proto zdolat ho bylo daleko snažší než přemoci dospělého draka.
Toto je modelový příklad.Proto nejsou šupiny pochopitelně zobrazeny.
Jejich zbarvení:
Vypočítat obrovskou různorodost odstínů, které vytvářejí nádherné zbarvení draků, není možné, lze je však rozdělit do tří velkých skupin:
MODRÉ, variující od tmavě modré až po stříbrnou a perleťovou.
ČERVENÉ, variující od měděnkovité až po tmavě červenou a červenohnědou.
ZELENÉ, zahrnující všechny představitelné nuance zelené a žluté - dokonce i tmavě hnědou, smaragdově zelenou a zlatou.
Třebaže se tyto tři základní barevné skupiny obvykle navzájem nemísí, zbarvení draků je málokdy uniformní. Jejich šupiny mají zpravidla několik kategorií a těžko definovatelný kovový lesk. Když šupiny vypadají vybledlé a matné, je to nezklamné znamení drakova špatného zdraví.
Mnoho draků je známo podle svého převládajícího zbarvení, jako například Ancalagon Černý, Šmak Zlatý a Spars Zelený.
Dračí Mládě
Dračí mládě?
Co to proboha je? To je nejčastější reakce britských vědců a veřejnosti při pohledu na sklenici s mládětem neznámého tvora. Úžas odborníků je o to větší, že třicet centimetrů měřící živočich plovoucí ve speciálním roztoku nepřehlédnutelně připomíná draka. Případ drak, jak kauzu překřtila tamní média, rozpoutala před několika dny britská rodina Hartových. Ta u sebe mládě neznámého druhu uchovávala více než sto let. Malý dráček byl po celou dobu naložen v roztoku formaldehydu. Tělo tvora je proto dodnes velmi dobře zachováno. Jsou na něm jasně viditelné rostoucí drápky na rukou i nohou, nezbytná křídla i pupeční šňůra.
Je to podvod? Skutečný drak? Stejné otázky jako dnes si podle dochovaných záznamů kladli vědci už před sto lety. Nádobu s dráčkem poslali londýnskému přírodnímu muzeu němečtí vědci kolem r.1890, kdy mezi sebou obě země nemilosrdně soupeřily. Muzeum tedy proto usoudilo, že jde o figurínku a že Němci chtějí Británii před vědeckým světem znemožnit. Vrátný Frederick Hart měl záhadný předmět po krátkém zkoumání zničit, což ale neudělal. Vědcům podivuhodné embryo předal před časem jeho synovec David žijící v Oxfordshire na jihu Anglie. Ten tvora našel náhodou pod haldami šatstva v garáži - místnosti, kam nádobu před dvaceti lety uložil jeho otec.
Jasno do zvláštního případu má přinést mikroskopický rozbor, který proběhne v nejbližších dnech. Dráček je totiž opravdu velmi dokonalý, ani zblízka tak nikdo z odborníků nedokáže rozlišit, zda je pravý, nebo falešný.
Něktří draci nemají:OCASNÍ RÝČ,KŘÍDELNÍ PRSTY,OSTNY,ROHY,
A DOKONCE I KŘIDLA (JEN NĚKTEŘÍ)
NEBO NEMAJÍ TLAPY A KŘÍDLA.JEN TLAPY,NEBO JEN KŘÍDLA
(JEN NĚKTEŘÍ VODDNÍ DRACI)